Tři běžné mylné představy o tréninku flexibility jsou dle experta Toma Kurze následovné: 

1. Že většina lidí nedokáže provaz nebo rozštěp, protože má příliš „ztuhlé“ kyčle (Ne!)
2. 2. Že statické streče – například pokusy o provaz nebo rozštěp – by se měly dělat v rámci rozcvičky, aby se zvýšil rozsah pohybu a předešlo zraněním (Ne!)
3. Že dosažení skvělé flexibility trvá dlouho (Ne!)

Jak tedy na to? Kurz píše: 

Podstatou tréninku flexibility […] je současný rozvoj síly a flexibility – práce s vlastním tělem (zejména s nervovým systémem) – pro plnou flexibilitu bez jakéhokoliv rozcvičení.

Metodu, jak těchto cílů dosáhnout, lze dle Kurze shrnout do jediného odstavce:

Před uvolněním a protažením svaly zpevněte – a zpevněte je pokaždé, když chcete v protažení zvětšit rozsah pohybu. Chcete-li současně rozvíjet sílu i flexibilitu, zpevněte svaly ve chvíli, kdy jsou plně natažené. Jak roste vaše síla v protažených pozicích, roste i váš rozsah pohybu a schopnost používat stále větší rozsah pohybu bez rozcvičení. Chcete-li rozvinout schopnost okamžitě ukázat plnou flexibilitu v dynamických pohybech, dělejte dynamické streče (například švihy pažemi nebo nohama) pár minut dvakrát denně. To je vše. Zbytek jsou detaily – ale právě tyto detaily rozhodují o rozdílu mezi efektivním tréninkem a bezvýslednou dřinou.

Pavel Tsatsouline souhlasí, a dává aspirantům tři konkrétní tipy na to, abyste „získali zpět pružnou lehkost flexibility svého mládí – a ještě víc“. Pavel píše: 

Abyste byli super flexibilní, musíte udělat tři věci.

1. „Ošálit“ svaly, aby se uvolnily, pomocí různých přirozených reflexů.

Reflex je automatická reakce vašeho těla na nějaký podnět. Například napínací (strečový) reflex, který při protažení stáhne sval, není volní – „prostě se stane“. Lidský organismus má spoustu takových reflexů, které vám usnadňují život tím, že reagují na různé standardní situace, aniž by kvůli každé hlouposti musely volat na centrálu – váš mozek. Ještě jeden příklad: mrknutí v reakci na rychlý pohyb u obličeje je reflex, který chrání oči, rozumíte. 

Reflexy tvoří hierarchii: některé mohou přebít jiné, protože mají víc „frček“. [Dobrý strečovací program] vás učí, jak potlačit napínací reflex jinými reflexy, které jsou v potravním řetězci výš.

2. Přesvědčit nervový systém, že nový rozsah pohybu je bezpečný.

První krok je půlka úspěchu. Jakmile jsou vaše svaly přelstěny a uvolní se proti své vůli, přijde překvapivé „účtování“. Váš stretch reflex si pomyslí: „Hele, sval je delší, ale neroztrhl se vejpůl! Není to tak hrozné, jak jsem si myslel.“

Teď postupujte opravdu konzervativním tempem. Neustále sledujte pocit bezpečí při strečinku, abyste udrželi nervový systém uvolněný a spokojený. Pokud se v nějaké vratké pozici necítíte bezpečně, svaly se odmítnou uvolnit.

Budování síly v protažené pozici vám také výrazně pomůže s jistotou „pustit“ svaly do super protažení.

Možná ne dnes, ale doma to zatím raději nezkoušejte ;-)

3. Vytvořit novou „běžnou“ délku svalu.

Jsou dva způsoby, jak vytvořit nový návyk: extenzivní a intenzivní.

Dobrým příkladem extenzivního učení je zapamatovat si telefonní číslo šéfa poté, co ho vytočíte stokrát. Porovnejte to s okamžitým uložením telefonního čísla dopravu-zastavující krasavice, kterou jste právě potkali. Mně to fungovalo skvěle, když jsem potkal svou budoucí ženu.

Ve strečinku extenzivní učení znamená držet finální protaženou pozici tak dlouho, jak to vydržíte. Opakování přenastaví „standard“ délky. Intenzivní metoda vyžaduje krátkou, ale intenzivní stimulaci pomocí silných technik, které zahrnují intenzivní svalovou kontrakci. Pro nejlepší efekt se používají obě metody: extenzivní i intenzivní.

Jakmile uděláte všechno výše uvedené, plné provazy a rozštěpy jsou vaše!

Doražte na seminář Flex PRO: Z nuly až do provazu a my vám ukážeme jak bezpečně a krok po kroku na to!

 

---