2008, kdy byla založena škola KB5? 2012, první oficiálně certifikovaní instruktoři? 

Ale kdepak – dávno, dávno předtím. S hrdostí a úctou navazujeme na mnohem starší tradici! 

V posledním desetiletí 19. století začal opravdový rozvoj těžké atletiky, siláci putovali od města k městu a předváděli svou sílu a obratnost při vzpírání břemen a zápase. Nejen třeba v dalekém Rusku, ale také ve Francii, Německu, Rakousku-Uhersku. Jaké znali Pražané siláky, jaké těžké atlety?

“Jedním z nejznámnějších byl Fridolín Hoyer” – zakladatel těžké atletiky, vzpírání, boxu a zápasu.

Přinášíme vám ukázku z knihy Břetislava Dytricha S pozdravem síle zdar Gustav Frištěnský (2003), kde se o počátcích cvičení s kettlebell v Česku dozvíte více. 

V karlínském Varieté… vystupovali bratři Rasso ze Saska. Byly to siláci jaksepatří. Jeden vyzdvihl hříbě upoutané v popruzích malíčkem pravé ruky, druhý přetrhl při nadechnutí hrudním košem řetěz. Anebo zdvihal jednou rukou takzvaným šroubovým tlakem 150 kg od ramene do výše, ač sám vážil necelých 90.

 

Fridolín je chtěl s přítelem Josefem [Balejem] V Sokole Žižkov napodobit. Nechali si odlít u továrníka Šilera činky, začali soustavně cvičit, ale jednou přišli do tělocvičny a nářadí nikde. Našli činky pohozené v zahradě a přikryté černým papírem z cukrových homolí. A na nich nápis: hovadiny do Sokola nepatří!

Hoyer s Balejem se však nenechali odradit, pilně liftili, vystupovali jako profesionální siláci a dostali nakonec angažmá v pražském Varieté, kde si “na jevišti házeli čtyřicetikilogramové bomby na vzdálenost šesti kroků, cvičili s činkami“.

Siláci samozřejmě velmi rádi poměřovali své dovednosti – do Prahy přijely proslulí bratři Millonové a schylovalo se k výzvě.

Ještě předtím si nechal Fridolín Hoyer odlít v Daňkovce novou rekvizitu – žonglérskou kouli s uchem. Vážila 60 kg a s Josefem Balejem si ji jednou rukou asi na 3 metry přehazovali. Říkali jí „hoyerka“. Takhle se dříve procvičovali i v Sokole, jenže s koulemi asi dvacetikilovými.

 

Nejstarší z Millonů byl také nejtlustší. Každý večer mu museli stáhnout břicho širokým pasem, aby vypadal štíhlejší. Jeho parádní číslo? Vzal do každé ruky padesátikilogramovou kouli, trhem jí zvedl k rameni a nadhozem do vzpažení. Možná řeknete, že vzepřít činku o váze 100 kg není pro trénovaného atleta žádný problém, ale s rozděleno váhou je práce mnohem těžší.

 

Hoyer s Balejem zvedaly koule také, v tom se Millonům vyrovnali. Ovšem ‘Mařenu’, která vážila 76 kg, zvedl jednoruč od ramene dvacetkrát jenom Frída Hoyer. Na ní už Millonové nestačili.

 

Nové číslo předvedl i Balej. Vypůjčil si z dílny na zlaté zboží, kde pracoval jako zlatník, ohromný hmoždířů váze 65 kg. Do něj posadil jednu ze starých žonglérských koulí, která měla dvacet kilo. A tenhle hmoždíř zvedl Pepa Balej palci, ano, palci nad hlavu, protože měl velikou sílu ve svěru. Slavní bratři Millonové jen zírali.

 

A Frídu Hoyera zase nikdo nepřekonal při vzpírání 50 kg činky ve vojenském pozoru, bez předklonu nebo záklonu. Obouruč ji takhle zvedl pětadvacetkrát. 

 

Stručně řečeno, Fridolín Hoyer s Josefem Balejem bratry Millony trumfli.

Došlo nakonec i na poměřování sil v zápasení – ale o tom se dočtete ve zmiňované knize. 

Fridolín Hoyer držel léta několik českých vzpěračských rekordů, získal nespočet různých cen. Za svého nejlepšího učitele ho vždycky považoval i největší domácí soupeř Gustava Frištenského Josef Šmejkal, zvaný Velký Josef.

 

Třiasedmdesátiletý Fridolín Hoyernapsal v roce 1941 krátce před svou smrtí: nechci o sobě tvrditi, že jsem to byl já, který těžkou atletiku v Čechách vynalezl. Zdaleka ne! Byl jsem pouze článkem onoho řetězu silných mužů, kteří se jako Češi by znamenaly svou silou po celé Evropě.

Tohle je naše linie, na kterou s láskou, úctou a hrdostí v KB5 navazujeme. Místo „našeho“ zdar a sílu“ se tedy dnes rozloučíme sokolským:

V zdravém těle zdravý duch! V mysli vlast, v paži sílu! Tužme se!