Jak to všechno začalo
Jako malá jsem začínala gymnastikou a baletem. Maminka ze mě chtěla mít jemné děvče. Celá naše rodina je totiž zaměřena uměleckým směrem a tak, když už jsem tedy chtěla sportovat, musela jsem začít s něčím jemným, ladně vypadajícím.
No a tak jsem po pár letech skončila u železa. Konkrétně u silového trojboje….
Dřep, benč a mrtvý tah pro mě na pár let byly hlavní náplní dne. Jenže mně strašně chyběla nějaká akce. Silový trojboj je z mého pohledu velmi statický, není v něm nic dynamického, jde opravdu o hrubou sílu. A co mě opravdu nejvíce vadilo, byly speciální podpůrné dresy, které se v tomto sportu využívají.
Ve svých 23 letech jsem začala se vzpíráním. Kdo se v těchto sportech trochu pohybuje ví, že to není zrovna obvyklé. Většina vzpěračů začíná tak někdy kolem 12, maximálně 14 let. Pro mě to byla výzva. Po půl roce jsem byla zařazena do reprezentace, kde jsem do dneška. Za těch pár let jsem absolvovala mnoho mezinárodních závodů a posbírala spousty zkušeností, které jsem se rozhodla předávat dál.
Začátky s kettlebell
Před necelým rokem jsem objevila další chladně kovovou hračku, kettlebell. Pro mě, jako vzpěrače to bylo seznámení opravdu příjemné. Říkala jsem si, že takové swings jsou naprosto ideální na rozcvičení před trhem či nadhozem. Postupně jsem ale nacházela další a další cviky, které jsem do své denní rutiny zařadila.
Po skončení sezony jsem ve velkém zahájila trénink, který byl zaměřený na odstranění, nebo alespoň zmírnění asymetrie, kterou ať chceme, či nechceme, každý z nás máme. V mnohém mi pomohly trhy, thrustery a pozvedy jednoruč. Když jsem potom zahájila přípravu ne ME ve vzpírání, vše šlo mnohem lépe. Zbavila jsem se bolestí v kolenou, které bylo způsobené nerovnoměrným rozložením zátěže.
Kettlebell jako součást přípravy vzpěrače
Ve všeobecné přípravě vzpěrače mají své místo i další cviky. Především pak ty, které jsou zaměřené na střed těla, jako jsou TGU, již zmiňované swings. Dále pak přítahy jako kompenzační cvik. Do silové přípravy se perfektně hodí všechny tlaky, výrazové tahy.
Strečink je nedílnou, avšak velmi často opomíjenou součástí tréninku. Jako ideální pro protažení ramen, které jsou velmi problémovou partií je cvik „svatozář.“
Na závěr bych ráda zdůraznila, že ač dnešní trenéři vzpírání jsou neochotni se vzdělávat a zkoušet nové, ve světě již dávno fungující věci, je kettlebell jako pomůcka pro vzpírání velmi vhodná. Nejen kvůli prolomení stereotypu, ale také na zlepšení koordinačních schopností, odstranění asymetrií i jako součást každodenní přípravy na výkon.
O autorce: Pavla Kladivová je v současné době naše nejúspěšnější vzpěračka. Na konci r. 2012 úspěšně absolvovala instruktorský seminář školy Kettlebell KB5 (level KB1). Kromě vzpírání se věnuje… De facto skoro všemu, co souvisí s pohybem :-)
