Dnes bych se rád vrátil k jednomu ze svých prvních článků, který vznikl před patnácti lety, a více bych se věnoval problematice zdraví a výkonu.
Jak uvedl prof. Bayevsky, je dnes běžné, že 50 až 80 % lidí se nachází v tzv. dono-zoologickém stavu, tj. někde mezi zdravím a nemocí. Dle názoru akademika Nikolaje Amosova jsou tito lidé pouze „statisticky zdraví“ – avšak jen do chvíle, kdy je jejich křehký stav narušen okolním prostředím. Celkově se mohou cítit dobře, ale i jakákoliv slabá infekce pro ně může být potenciálně nebezpečná. Nejedná se zde však o samotnou infekci, ale o komplikace způsobené zátěží na oběhovou soustavu. Určitě jste již slyšeli o někom, kdo zemřel na zástavu srdce, když bojoval s nějakou jinou nemocí.
Představte si takového Boba, jehož tkáně potřebují v klidovém stavu 3,8 litrů krve za minutu, přičemž jeho srdce dokáže přečerpat maximálně 5 litrů za minutu, což je průměrná hodnota – říkáme tomu maximální srdeční výdej. Všechno je fajn a prima – až dokud tento člověk nenavštíví Jižní Afriku a nechytne břišní tyfus. V tu chvíli jeho energetické požadavky prudce stoupnou, protože boj s nemocí je něco jako hodně namáhavá práce. Břišní tyfus zdvojnásobí spotřebu kyslíku. Srdce tak musí pumpovat až 7,5 litru krve za minutu. No jo, ale… jeho limit je pouze 5,7 litrů. Sakra! Cestovatel se domů vrátí v zavazadlovém prostoru letadla. Zemřel na selhání systémů, které ani nebyly nemocí zasaženy. Kdyby Bob pracoval na zvyšování svých funkčních rezerv, byl by býval přežil.
Amosov jako první použil výraz „množství zdraví“, neboli souhrn rezervní kapacity hlavních funkčních systémů. Tato rezervní kapacita se měří pomocí koeficientu rezervy zdraví, což je poměr maximální zdatnosti systému k nárokům každodenního života. Například rezervní kapacita Bobova srdce má hodnotu 1,3:
5 (maximální srdeční výdej)
RK = ______________________________ = 1,3
3,8 („tempomatový“ srdeční výdej)
Z toho jasně vyplývá, že pokud chcete zlepšit množství svého zdraví, musíte zvýšit rezervy svých funkčních systémů, kardiovaskulárního, plicního, svalového atd. Vedle tohoto existuje více než stovka měřitelných parametrů zdraví. Adaptace jednotlivce byla definována jako postupný rozvoj odolnosti vůči konkrétnímu podnětu z okolí, jenž umožňuje organismu fungovat v podmínkách, které byly dříve neslučitelné se životem, a čelit výzvám, jež dříve nedokázal zdolat (1). Jinými slovy: adaptace je o přežití.
Cesta ke zdraví se zdá být jednoduchá: tvrdě trénovat, zvyšovat své „množství zdraví“ a žít šťastně až na věky. Kdyby se Bob dostal do bodu, kdy dokáže plavat bez přestávky hodinu denně, určitě by si býval vybudoval dostatečnou srdeční kapacitu, aby překonal břišní tyfus! Jenže takhle jednoduše to nefunguje – stal by se na druhou stranu zranitelnějším vůči jiným stresorům…
Několik sovětských a ruských učebnic vydaných po roce 1970 odkazuje na studii mladých hlodavců vystavených intenzivnímu plaveckému režimu – hodinu denně po dobu dvou týdnů (2). Jejich srdce se zvětšilo, nicméně velikost ledvin a nadledvinek se výrazně snížila, stejně jako počet játrových buněk. Jinými slovy, ačkoliv cvičení zvýšilo funkční kapacitu srdce, zároveň došlo ke snížení kapacity několika vnitřních orgánů! Když museli naši „sportovci“ ze studie později čelit vysoké fyzické zátěži, byli na to již lépe připraveni a měli větší šanci na přežití než jejich necvičení kamarádi. Pokud by však byla zátěž směřována na játra nebo ledviny (změnou jídelníčku, zvýšením přísunu sodíku atd.), byli by trénovaní potkani oproti svým líným bratrům a sestrám naopak v nevýhodě …
Tento fenomén se nazývá „cena za adaptaci“ (3). Cena vyžadovaná tělesnými systémy přímo zatíženými stresorem – nebo jinými systémy, jež se přímo nepodílejí na zdolávání stresoru (4). V tomto článku se zaměříme na ty druhé.
To byl jeden příklad nešťastných potkanů, jejichž láska k plavání vedla k nižší odolnosti jejich jater vůči vodce (v zemi, odkud pocházím, je to hotová tragédie). Dalším příkladem je špatné fungování ženské mašinérie u mladých vrcholových sportovkyň věnujících se sportům, které jsou náročné na zvládání vlastní váhy, jako je třeba gymnastika. Ještě horší je však fakt, že svaly tvrdě trénujících mladých gymnastek, které zároveň velmi často drží diety, okrádají část srdečního svalu, aby pro sebe získaly vzácný protein!
Při nízké nabídce a vysoké poptávce dochází k nelítostnému boji o zdroje. Před několika lety jeden Rus jménem Martinyuk dokonce navrhl pomocí těchto poznatků léčit rakovinu. Jeho teorie spočívala v dodržování jídelníčku s minimálním obsahem bílkovin při intenzivním kulturistickém tréninku. Byl přesvědčen, že by se tělo snažilo najít místa, z nichž by čerpalo bílkoviny pro svaly, přičemž prvním z takových míst by byl samotný nádor. Pokud je mi známo, nebyla zatím žádná takováto studie provedena, ale já pevně doufám, že se tak jednou stane. Pokud znáte nějakého vědce pracujícího na výzkumu léčby rakoviny, předejte mu tyto informace.
Ale zpátky ke sportu. Pokud si přejete ve sportu vynikat, musíte si uvědomit, že vaše rozhodnutí nemá se zdravím nic společného. Budete okrádat Petra (vaše odolnost vůči nemocem a schopnost vynikat v jiných aktivitách), abyste zaplatili Pavlovi (vaše sportování). U vrcholového sportu, kdy tělo pracuje na hranici své kapacity a všechny zdroje pohltí „válečné úsilí“, to jinak ani nejde.
Chcete-li tyto negativní dopady zmírnit:
- Začněte tím, že budete mít perfektně zvládnutou obecnou fyzickou přípravu (GPP).
- Vyhněte se předčasné specializaci. (Negativní adaptace u orgánů a systémů, které nejsou přímo zatíženy specifickým tréninkem, se objevuje zejména u nezralého organismu (5).)
- Nesnažte se postupovat rychle.
Pokud si zvolíte zdraví, neusilujte o olympijské medaile, vyhněte se úzké specializaci a trénujte s rozumem. Protože vysokou cenu za adaptaci platí zejména specializovaní sportovci a lidi vykonávající těžkou fyzickou práci (6).
Sovětský výzkum nás učí, že sportování a tělesná výchova vedou k výraznému snížení počtu zranění a nemocnosti celkově (7). Známý sovětský vědec prof. Zimkin tvrdí, že během pokusů na zvířatech a pozorování lidských subjektů bylo zjištěno, že činnost svalů zvyšuje nespecifickou odolnost organismu vůči mnohým nepříznivým stresorům, jimž jsou lidé v moderních podmínkách vystavováni, jako je například hypoxie, některé jedy, radioaktivní materiály, infekce, přehřátí, podchlazení atd. U lidí, kteří pravidelně sportovali a pěstovali fyzickou kulturu, byl zaznamenán výrazný pokles nemocnosti. Tento vědec dále dodává, že dosažení odolnosti organismu vyžaduje „racionální“ trénink (8). Mírná fyzická zátěž totiž stimuluje imunitní systém (9).
Pojďte se podívat na několik možností, které spojují sílu a zdraví.
Věnujte se a soutěžte v powerliftingu bez jakýchkoliv výživových doplňků – aniž byste se pokoušeli vyhnat svou svalovou hmotu na maximum. Pravdou je, že pokud chce nějaký dlouhán uspět v mezinárodní konkurenci, musí být supertěžká váha. Snaha o dosažení 135 kg tělesné váhy zcela jistě ale ponese cenovku s vysokou cenou za adaptaci.
Naučte se základy silového tréninku na některém z jednodenních kurzů StrongFirst. Najděte si spolehlivé tréninkové partnery a dosáhněte svého cíle.
Nezapomeňte rozvíjet i své další kvality, jako je flexibilita a vytrvalost. Dvakrát týdně cvičte program S&S. Dělejte cviky na mobilitu a strečink téměř každý den. V neposlední řadě, nezapomeňte na venkovní aktivity – pěší túry, plavání, tenis atd. Vše s mírou! Běhání z jednoho konce Grand Canyonu na druhý půjde na úkor vašich schopností v powerliftingu a na úkor vašeho zdraví.
Učte se bojovému umění. Cvičte třikrát až pětkrát týdně. Těšte se z toho, co se naučíte, aniž byste se chtěli stát šampionem nebo velmistrem. Třikrát týdně se věnujte „lehkému silovému“ tréninku s velkou činkou. V den, kdy nebojujete, jděte na večerní lekci jógy. Začněte se otužovat studenou vodou. A nezapomeňte na pohyb na čerstvém vzduchu.
Začněte se věnovat posilování vlastní vahou. Naučte se základům tenze a propojení celého těla na některém z jednodenních StrongFirst kurzů posilování s vlastní vahou. Osvojte si základy. Dosahujte „jednoduché“ cíle, jako je klik na jedné ruce/noze. Až poté si zvedněte laťku o něco výše, např. front lever a stojka na rukou bez opory.
Téměř každý den cvičte swingovací program S&S, abyste zesílili a zlepšili stav spodní části těla a zad. Dvakrát týdně cvičte Get-Up. Dbejte na strečink a pomalu si razte svou cestu k rozštěpu.
Stejně jako u předchozích dvou možností, o pohybu na čerstvém vzduchu nelze diskutovat.
Protože vaše tělo má omezenou možnost adaptace, vy sami se musíte rozhodnout, jak ji využijete. Daná otázka nemá jedinou správnou odpověď.. V kapse máte X dolarů. Koupíte si novou sedačku nebo odjedete na dovolenou? … Vyberete si obojí a zadlužíte se? … Nebo si koupíte levnou sedačku a odjedete na krátkou dovolenou? …
Toto rozhodnutí je jen na vás.
Poznámky:
(1) Meerson & Pshennikova, 1988
(2) Vorobyev, 1977; Bloor et al., 1968
(3) Koberg, 1997
(4) Slonim, 1979; Kamskova, 2004
(5) Platonov, 1988
(6) Volkov, 2000
(7) Rosenblat, citovaný v Zimkin, 1975
(8) Zimkin, 1975
(9) Yakovlev et al., 1990
Přeložila: Iva Nezbedová, KB5 Gym Tábor
Originál článku: Pavel Tsatsouline, The Cost of Adaptation
Článek byl publikován s laskavým svolením StrongFirst.
Pokud se vám článek líbí a chcete podpořit naší publikační činnost, přidejte prosím komentář, klikněte prosím na „Tweet“ nebo „to se mi líbí“!
Chystané akce a semináře!
[events_list]
