Podzim 2007: Přechodné bydliště – Motol; diagnóza: levé koleno, přetržený přední křížový vaz, okamžitá operace nutná.
Několik měsíců chůze o berlích, svalová atrofie, sešroubovaná noha, návštěvy rehabilitačního centra, X hodin na rotopedu, vířivka ( …ok, ta nebyla zase tak špatná).
Bojový úkol každého dne – ohnout nohu v koleni aspoň o milimetr víc než včera a konečně přestat šoupat nohama.
Trochu jiný „tělocvik“
Uběhl rok, berle jsem dávno zahodila pod postel a žila s pocitem, že si musím dávat pozor na koleno, na všechny sporty nosit ortézu a hlavně moc nedřepovat, protože to přeci škodí kolenům. Úspěšně jsem odmaturovala, nastoupila na vysokou školu a hledala možnost jak získat nějaké ty kredity tak trochu zadarmo. Výsledkem byl tělocvik. Ale upřímně, chodit na aerobic mě tedy nelákalo ani trochu, v bazénu bych se nejspíš utopila a na tenise bych byla nebezpečná jak sobě, tak svému okolí. Náhodou jsem narazila na „Cvičení pro zdraví, kondici, sílu a vitalitu“. Fajn, zkusím co to je zač. Poněkud nejistě jsem zazvonila na Korunní 109 u Pavla Macka a našla jsem tu nejlepší tělocvičnu, kde jsem kdy byla.
Ono „Cvičení pro zdraví, kondici, sílu a vitalitu“ bylo hlavně cvičením pro život. Naučila jsem se dělat poctivé kliky, začala jsem znovu dělat dřepy a hlavně jsem si zamilovala tu malou oázu klidu, kde není podstatné, že doma není uklizeno, nemám zaplacený účet za telefon a večer musím napsat referát, který mě ale vůbec nezajímá. Jako kdyby na těch 60 minut okolní svět přestal existovat.
Jenže semestr skončil a s ním i moje týdenní dávka klidu. Proto jsem začala chodit na lekce čínského boxu a šermu – Practical Hung Kyun. Přiznávám, po prvním tréninku, kde poměr žen a mužů byl přesně opačný než na „školním tělocviku“, dvou hodinách opakování základních postojů, jsem stěží došla domů. Nicméně můj návyk na oldschool gym byl už příliš silný.
Funkční trénink
Zůstala jsem dodnes. K bojovému umění a dávce charakteristického mužného humoru se v roce 2010 přidala atmosféra dámského gymu Funkčního tréninku Justyny Mackové. Ke kettlebell jsem přičichla už na lekcích Hung Kyun a pověstných letních kempech. (Díky za nezapomenutelné zážitky. Některé bych radši zapomněla :-) ), nicméně teprve Funkční trénink u Justys mi doplnil chybějící díl skládanky na cestě jak se stát silnější a vrátit to moje koleno do provozu.
Čekaly mě další kliky, další dřepy, posilování s vlastní vahou, smrtící cardio a po pár týdnech konečně to krásné železo. Kettlebell swingy a TGU mi daly zabrat, začínala jsem na těch nejlehčích váhách a měla jsem co dělat, abych je vůbec udržela. (A jak mám kruci asi tu nohu z mostu v kettlebell TGU dát za sebe a dostat se do kleku?!).
Ale postupem času se z osmiček staly dvanáctky, později šestnáctky a teď u některých cviků jsou to dvacetčtyřky. Nikdy bych nevěřila, že takovou váhu zvednu. Natož pak abych s tím mávala nad hlavou a pochodovala po tělocvičně. Kettlebell se stala nedílnou součástí mého tréninku.
Mission impossible?
Jenže pak přišly další výzvy. Číslo jedna – shyb. Nikdy po mě nikdo nechtěl, abych dělala shyby, takže jsem měla zásadní problém jak ten pohyb vůbec zvládnout. Ale i ten shyb se časem povedl. Výzva číslo dvě – dřep na jedné noze (No to si ze mě už děláte legraci!). Za pomoci TRX, židle, dveří, kohokoliv, kdo byl ochotný mě podržet, abych neztratila balanc a zase se zvedla nahoru, se zadařilo a pistol udělám na pravou i levou nohu. Bez jakékoliv bolesti a moje kolena si ani trochu nestěžují. Teď je mi největším pomocníkem právě kettlebell, která zrovna v pistolích paradoxně pomáhá udržet balanc a odlepit se od země. Mrtvé tahy (ať už na jedné či obou nohách) mi vyloženě svědčí, stejně tak jako kettlebell swingy, pressy nebo snatche.
Neudělám pistol s 20kg ani kettlebell TGU s 32kg jako některé dámy z Funkčního tréninku (kloubouk dolů holky!), ale mám radost z toho, že mě nebolí kolena, mám sílu, jakou jsem nikdy neměla, nestydím se (tak moc :-) ) za své tělo a když se rozhodnu, že něco dokážu, tak se mi to dříve či později povede.
A za to vděčím nejen Justys, Pavlovi a kettlebell, ale i všem ostatním, kteří se nadchli pro Hung Kyun, Funkční trénink nebo KB5 a přiživují moji závislost. Léčebnu nehledám, děkuji.
O autorce: Alžběta „Kill Bill“ Mušková je žačkou Justyny a Pavla Mackových. Studuje Fakultu humanitních studií v Praze, je certifikovanou instruktorkou školy Kettlebell KB5 a od ledna 2013 bude působit jako instruktorka v nově otevřeném „dámském“ gymu Funkčního tréninku Praha.
Pokud se vám článek líbí a chcete podpořit naší publikační činnost, přidejte prosím komentář, klikněte prosím na „Tweet“ nebo „to se mi líbí“!
Chcete zesílit, dostat se do kondice, hýbat se lépe? Neváhejte a kontaktujte nejbližší KB5 Gym!
Chystané akce a semináře!
[events_list]
